středa 4. prosince 2013

půdorysy, pohledy, situace, pracovní model

Z minula zůstala verze s chodbou po obvodu, byla doplněna o wc pro invalidy, foyer pod hledištěm a přeskupení místností v patrech tak, že nahoře jsou pouze obytné - ty se nekombinují s šatnami. Šatny zůstaly v druhém podlaží spolu s koupelnou a společnou místností s kuchyňským koutem. Dole zůstal sklad a záchody pro veřejnost.




Terasa na střeše byla minimalizována do čtvercového dvorku. Vstupy byly udělány z boku - jeden pro diváky, jeden pro umělce samotné.
Umístění na situaci mezi mostem a viaduktem


Kartonový pracovní model - hmota)






Návrh půdorysů na konzultaci 28.11.2013

Panely byly s definitivní platností zrušeny, takže po konzultaci z předešlého týdne jsem udělala nové varianty půdorysů  s tím, že modulem už se nutné řídit není.

Varianta vycházející více z minula:

Varianta s obslužnou chodbou po obvodu

středa 20. listopadu 2013

Nástřel fasády -skládání panelů a přesnější půdorys

Pokus o seskládání z panelů - problém posunu u dvojité fasády (panel, tepelná izolace panel). Návrh rsatru panelů na fasádě. Upřesnění půdorysů, zejména koupelen apod..

w


pondělí 18. listopadu 2013

Nástřel půdorysů bez ohledu na panely


Na základě návštěvy Brněnských divadel a také divadelní fakulty JAMU jsem udělala základní rozložení dispozice v objektu. 


Jeviště
7,2m x 10,2m
   S tím, že vpředu je nutné ho orámovat portálem, který nahoře skrývá prostor s reflektory, tahy apod., po stranách skrývá boční uličky (šířka 1,5m), ze kterých se vstupuje z boku na jeviště a kde se skrývají boční technické lávky. 
   Po zakrytí boků tak vzniká jeviště o půdorysných rozměrech 7,2m x 7,2m s tím, že hloubka jeviště se dá dle libosti zkracovat nahoře zavěšenými tahy.
   Dřevěná podlaha. Díky modifikacím (viz dále) se dá použít i jako malá zkušební scéna a zároveń jako herecká třída pro potřeby studentského divadla.
   Zamýšlené využití je spíše kukátkové divadlo, ale v případě potřeby lze hlediště vytáhnout ještě dále, pomocí praktikáblů na původním jevišti navršit elevace a změnit kukátko na arénu. Je ale nutné vyřešit improvizačně nacvícení, neb strop v tomto případě nebude nad jevištěm, ale jen nad první částí hlediště.

Skládací hlediště 
   Při otevření divadla se hlediště rozloží (jednotlivé elevace se zasouvají pod sebe) a zafixuje. V horní části, kde již nesedí diváci je místo pro technika (technický pult pro světlo a zvuk). V případě nevyužití se opět složí a tvoří zadní stěnu jeviště, které pak může sloužit místo zkušebny. Výhodou je, že jeviště má stále stejné rozměry i techniku, to usnadňuje zkoušení - nemění se prostorový dojem, což dělá problém při přenosu představení ze zkušebny na velkou scénu v klasickém divadle.

Učebna/kuchyňka
6m x 5m   
   Při rešerších v divadlech jsem zjistila, že vytvářet komfortnější společenskou místnost pro zaměstnance nemá v divadle smysl, není třeba. Reálně se upotřebí sedačka na čekání před výstupem, popelník a varná konvice se zásobou kafe. Jakýkoliv další nevyužití prostor se automaticky přerodí v divadelní sklad.  
   Inspirovala jsem se tedy v prostorách JAMU v režisérsko-dramaturgickém ateliéru a archivu Husy na provázku. Společný jmenovatel je minimální kuchyňka. Dále stůl s židlemi a prostor malé knihovny - zde je k dispozici pro celý ansámbl jak odborná literatura, tak podklady k jednotlivým kusům, ale i záznamy z odehraných inscenacím (fotky, videozáznamy, plakáty, programy), počítač, projektor.
   V podstatě se jedná o místnost, kde se pracuje na podkladech k vznikajícímu představení, jedná se hlavně o zázemí pro práci dramaturga, režiséra a místo pro návštěvy. V době mimo tuto práci je využívána celým souborem k vzájemnému setkávání. 

Režisér/pedagog
5m x 5m   
   Celá budova je koncipována podle rešerší potřeb nízkonákladového či rovnou studentského divadla. měřítkem je v podstatě herecký ročník JAMU (max 10 lidí) a jejich absolventské představení. Nebo soubor podobných rozměrů hledající prostor pro svá představení mimo mainstreamový proud klasických divadel v Praze. Budova tak funguje napůl jako divadlo, napůl jako azyl pro nerušenou tvorbu a zdokonalování se, což klasická divadla na rozdíl od školní půdy neumožňují. 
   V prvním případě je předpokládaným obyvatelem herecký soubor a jejich pedagog - režisér v jedné osobě. Osoba dramaturga či technici v divadle nepotřebují přímo bydlet, dochází na zkoušky, výuky herců se nemusí zúčastnit. Stejně tak je to u menšího souboru - režisér a herci v divadle tráví nejvíce času, produkční, dramaturg, technici, umělecký šéf divadla apod. nejsou v budově fyzicky nutní. V rámci udržení hierarchie je vhodné oddělit pokoj pro režisére/pedagoga.

WC 
2x 3m x 5m
   Dolní záchody jsou přístupné zvenčí a slouží v době představení především divákům. Jsou proto oddělená od prostorů zázemí.

Divadelní sklad
5m x 11,2 m
   Dle rešerší divadelní sklad nikdy není dost velký. Tento je o dva metry čtvereční větší než sklad v Polárce. Místní divadlo zde uskladní pouze tři špíly. Je ale fakt, že dětské divadlo je ohledně výpravy (kulisy, kostýmy) zpravidla nejnáročnější, studentská představení si mnohdy vystačí s jedním stolem a dvěma židlemi, které pak navíc používají k sezení v zákulisí divadla. Sklad v podstatě nemají. Troufám si tvrdit, že pro mnou zamýšlené cílové soubory je navržený rozměr dostačující.
   Je důležité, že je umístěn hned u jeviště a díky otvíravé stěně přes plochu jeviště spojeno rovnou s exteriérem. Manipulace s věcmi je co možná nejjednodušší. 


Šatna/místo k přespání
   2 x 3,8m x 11,2m  v šatně dám je výklenek použitelný pro uskladnění dalších kostýmu, či místo s šicím strojem, kde se budou kostýmy upravovat.
   V případě klasické divadelní šatny se jedná o dlouhou místnost s řadou líčících stolků a velký věšákem na kostýmy. Víc místa se nevyužije, v šatně se herci opravdu jen převlékají, netráví zde volný čas. Pokud je zde místo navíc, stává se opět postupně divadelním skladem, nejčastěji nepoužívaných kostýmů.
   V tomto případě jsem se rozhodla to zkombinovat s prostorem, kde mohou herci přespávat. Oddělovat to jakkoliv stavebně příčkami nemá smysl, v praxi soubory fungují dost komunitně, není zvykem mít nějaké individuální prostory. Pokud je herec v divadle, nachází se zpravidla v blízkosti jeviště, maximálně u baru ve foyer. 
   K místnostem pro herce patří i koupelny s wc a sprchou.
 

neděle 17. listopadu 2013

Návštěva divadel Brněnských - Polárka

Se změnou plánů od zcela venkovní scény k objektu s krytým jevištěm  a klasičtějším tvarem i zázemím přišla i potřeba prozkoumat trochu více klasická divadla místo starověkých amfiteátrů. Využila jsem Brněnské vstřícnosti a strávila víkend pobíháním, přeměřováním a focením místních scén, zázemí apod..

Polárka

Kromě krásného představení o Stvoření světa jsem tu našla přiměřené středně velký divadelní sál, který by v trochu menší obměně odpovídal mé představě. Zázemí je kupodivu malé- pidi kuchyňka s pár židlemi za scénou a nahoře vyloženě utilitární šatny. Největší prostor je dán v zákulisí skladu - zabírá nejen většinu místa za scénou, ale i prostor horní - malé scény. Přesto je hodnocen jako nedostatečný-je v něm místo na věci od cca 3 představení.  
  V každé druhé místnosti je piano. Podlaha musí být bezpodmínečně dřevěná - je třeba do ní šroubovat různé kulisy, navíc beton prostě nevyvolává potřebný zvukový efekt, špatně se po něm tančí a namáhá pohybový aparát vystupujících. Technik má uzavřenou kabinu vzadu, tak aby viděl na jeviště - ale údajně je lepší tento prostor neuzavírat, aby slyšel představení z pozice diváka.



















Návštěva divadel Brněnských - Marta a Na Orlí

   Se změnou plánů od zcela venkovní scény k objektu s krytým jevištěm  a klasičtějším tvarem i zázemím přišla i potřeba prozkoumat trochu více klasická divadla místo starověkých amfiteátrů. Využila jsem Brněnské vstřícnosti a strávila víkend pobíháním, přeměřováním a focením místních scén, zázemí apod..

Studentská divadla Marta a Na Orlí

   Zejména absolventská představení mají možnost být hrána nejen v sálech ve škole, ale vyzkoušet si práci v prostoru reálného divadla. V Brně k těmto účelům slouží divadlo Marta pro činohru a nově postavené divadlo Na Orlí pro muzikály apod.. Pražskou obměnou těchto prostor je divadlo Disk. 
   Zatímco představení hraná ve škole vidí zpravidla jen vyučující, spolužáci a pár pozvaných přátel, do Marty či Na Orlí si může koupit lístek kdokoliv jako do kteréhokoliv jiného divadla. Měla by to být jakási výkladní skříň školy.


Marta

   Je zajímavá uvolněnou studentskou atmosférou, všude visí fotky z představení, vzkazy, zbylé aranže a kostýmy z představení, vtípky. Taková puberťácká obměna atmosféry prostoru v Huse. 
   V rámci noci divadel se zde odehrává otevřená divadelní zkouška. Student režie Juraj tu s pár herci na jevišti doslova čaruje. Z proudu návštěvníku, které ve foyer rovnou okostýmují  a pošlou za ním na jeviště průběžně dává dohromady improvizované představení o počtu pěti až asi patnácti účastníků. Z totálního chaosu a vyděšeného chumlu cizích lidí během pár vteřin dokáže vyrazit krásnou absurdní jevištní hříčku. 

















Na Orlí

   Atmosféra zde je úplně jiná. Nevím, zda za to může naleštěnost nové budovy, nebo zaměření na muzikál, ale celkový dojem je neupřímná kašírka. Všechen povrch je tu za každou cenu lesklý - a tou nejčastější cenou je totální upatlanost všech ploch, na které se podíváte. Není v moci žádné uklízečky udržet to katalogově nablýskané, jakmile se tu začne pohybovat byť jediný člověk.
      Vše je řízeno samotnou inteligentní buduvou. Bohužel často až chorobně. Dveře na záchod si neotevřete normální klikou, musíte stisknout tlačítko uvádějící v chod motorek, jež dveřmi pohne místo vás. Sedě na míse jsem přemýšlela, kolik návštěv záchodků asi záložní generátor utáhne, než mě tu jako návštěvníka v momentě výpadku proudu uzavře navždy.
   Na noci divadel nás nejprve uvítají zavřené dveře- kdosi spletl na plakátě čas prohlídek, o tři hodiny později pak nevrlá paní, která sděluje, že to dnes již říká po šesté a tak to nejspíš bude stát za prd, neb co byste taky čekali. Zřejmě chce domů, divadlem nás žene jak nadmutou kozu - na fotky, dotazy či měření laserem není čas ani omylem, posloužila jsem si tedy propagačním materiálem divadla.
   Ve foyer sice visí fotky herců - studentů, ale to je asi jediná památka po nich. Zbytek je neosobní přetechnizovaný prostor bez špetky divadelní poetiky. I to piano u vchodu do sálu hraje samo. V moři tlačítek, reflektorů a kouzelných krabiček na efekty nějak zmizeli samotní herci..